Martinik

Počet obyvatel: 415 000

Úřední jazyk: francouzština

Zajímavosti  apamátky:

Ostrov Martinik (Martinique) v Karibiku  je francouzkým zámořským departamentem. Malý kousek Francie uprostřed karibského ráje. Místní obchůdky, pekařství, stylové restaurace nám připomínají Francii, ale místní lidé nebo hudba, znějící z barů, nočních klubů či prostě na ulicích, nám  připomene, že ostrov má vlastní kulturu, vycházející z místních tradic a prostředí. Na ostrově je mnohem více měst a vesniček , než je v Karibiku běžné. Skoro polovina ostrova je pokryta lesy a další část pole s ananasovníky, banánovníky a cukrovou třtinou. Přes velký rozvoj cestovního ruchu a velký příliv turistů se zde najdou i tiché rybářské vesnice, nedotčené panenské pláže  a v horách velké množství turistických tras.

Fort-de-France -  hlavní město Martiniku je příjemně zasazeno do okolní přírody.  Ze severní strany je lemováno pohořím Pitons du Carbet a rozkládá se na okraji malebné zátoky v Baie des Flamands. Jedná se o největší  moderní město na ostrově s půvabnou atmosférou.  Je to živoucí centrum s karibskou atmosférou spojenou s kouzlem pařížských ulic. La Savane je téměř 5 ha zeleně, kde vyrůstají luxusní hotely, restaurace kavárny, noční kluby, bary a drobné obchůdky. Jedním z nezapomenutelných zážitků je návštěva rybího trhu na řece Riviere Madame nebo místního trhu s čerstvým ovocem a zeleninou. Ostrov je nazýván květinovým rájem nebo     i květinovým ostrovem a proto by žádný z turistů neměl vynechat návštěvu botanické zahrady na severu hlavního města. Tady stojí také kostelík – kopie pařížského Sacré Couer.

Saint – Pierre v minulosti hlavní město Martiniku, nazývané „malou Paříží“. Bohužel v  roce 1902  bylo zničeno vulkanickou erupcí sopky Montagne Peleé a téměř celé postaveno znovu., přesto však některé domy v nás vyvolají náladu z 19. století. Ve městě můžete navštívit muzeum Gauguina, které nám připomene jeho pobyt na ostrově v roce 1887. Město nabízí turistům krásnou pláž s šedivým jemným pískem.

Les Salines -  nejznámnější a nejoblýbenější pláž ostrova na jižním výběžku. Je často navštěvována především ve dnech volna a o víkendech, ale je tak rozlehlá, že si tu své místečko k odpočinku a relaxaci najde opravdu každý.  Jméno je odvozeno od Etang Des Salines, což je nedaleké solné jezero. Pokud na jihovýchodním cípu pláže narazíte na červeně označený strom, pozor, je jedovatý.

Route de le Trace – krásná trasa, jež vede od hlavního města směrem na sever deštnými pralesy s bambusovníky a vysokými kapradinami

Anse Céron  krásná pláž  v divoké přírodě s  černým pískem připomíná džungli. Najdeme ji jen několik kilometrů severně od Saint Pierre. Pláž je lemována kokosovými palmami a v průzračném moří leží ostrůvek Ilet de Perle, který je oblíbený jako potápěčská lokalita.

Sainte – James menší město jen pár desítek minut vzdáleno od města Sainte – Marie. Můžeme zde navštívit muzeum rumu Platantion destillery

Grand riviere – klidná a krásná rybářská vesnička. Na pobřeží si můžeme koupit čerstvou rybu od místních rybářů a na západní straně jsou dobré podmínky pro surfaře.

Montagne Peleé – sopka na severu ostrova ( 1397 m). V roce 1902 její výbuch zničil již zmiňovvané město        Saint -  Pierre

Historie:

ostrov neobjevil nikdo jiný, než Kryštof Kolumbus v roce 1502. Hrstka domorodých indiánů nazývala ostrov Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů téměř zničil domorodou kulturu. Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. V roce 1635 se vylodil kapitán d“ Esnambue na severozápadní části ostrova a založil zde osadu Saint Pierre, která se brzy stala hlavním městem ostrova. Díky vysoké úrodnosti půdy začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělávání.  Proto vydal král Ludvík XIII. v roce 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu místního obyvatelstva.  v roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort – de – France. Colbertuv zákon, který byl koncipován v roce 1685 nesl hlavní články, podle nichž se s otroky zacházelo až do roku 1848. Období mezi lety 1794 a 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli velký zájem o úrodnou půdu ostrova     a také e ji několikrát pokusili ukořistit. Do rukou Francie byl ostrov znovu prodán v roce 1815.  Francouzský ministr Victor Schoelcher  podepsal v roce 1848 dekret o zrušení otroctví.  19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departamentem. Hlavou státu je francouzský prezident a reprezentují ho 4 zástupci a 2 senátoři.