Rozloha: 237 500 km²

Měna: 1 ron(nové leu) = 7,90,-Kč

Časový posun:
+2 hodiny vůči středoevropskému času

Podnebí: mírný pás, subtropický pás

Počet obyvatel: 22 355 551

Úřední jazyk
rumunština

Zajímavosti a památky:

Baile Govora

První zmínky dokládající existenci tohoto místa pocházejí z počátku tohoto století, kdy byly považovány za luxusní lázeňské letovisko (zejména hotely Palace a Balneara) s moderními léčebnými procedurami. Velké množství turistů každoročně přitahuje venkovní termální bazén, jehož vody blahodárně působí zejména na nemoci dýchacího ústrojí, revmatismu, neurologických a gynekologických onemocnění a dalších. Při pobytu v lázních Govora jistě stojí za návštěvu i klášter Govora, vzdálený cca. 5 km od lázní. Původní kostel založený na počátku 15. století Vladem Draculou (otec Vlada Napichovače) byl do 20. století několikrát renovován a rozšířen. Kníže Constantin Brâncoveanu nechal pak kolem roku 1710 vyzdobit jeho interiér malbami ve stylu, který je nazýván brâncovenský.

Baile Herculane

Termální a minerální vody tohoto lázeňského města objevili a využívali už vojáci římských legií, které dobyly starověkou Dácii. Rozkvětu lázně doznaly v 19. století, kdy se tato oblast ocitla pod rakousko-uherským mocnářstvím a Herkulovy lázně se staly módní záležitostí. Do lázní přijížděl i císař František Josef a císařovna Alžběta, kteří zde měli každý svůj vlastní pavilon.

Lázně vznikaly v roklině podél řeky Černý sevřené vysokými vápencovými stěnami ve vzdálenosti 19 km od dnešní přehradní nádrže na Dunaji (Orsova) a 40 km od města Drobeta-Turnu Severin.

Klášter Putna

Stará pověst vypráví, že klášter Putna nechal roku 1466 postavit Štěpán Veliký na místě, kam dopadl jeho šíp. Klášter byl sice roku 1470 dokončen, ale v průběhu času několikrát velmi výrazně změnil svoji podobu. Již roku 1480 klášter vyhořel a tak ho Štěpán Veliký musel nechat znovu postavit. V průběhu 17. století pak klášter během válek vojska nijak nešetřily a tak musel být v průběhu 18. století výrazně opravován. Nedlouho poté, roku 1902, byl však klášter poničen zemětřesením a musel být znovu opravován.

Klášter se v průběhu své existence stal významným střediskem feudální místní kultury. Setkávali se zde učenci, kaligrafové a miniaturisté, kteří vytvořili díla velkého historického, literárního i uměleckého významu. Dílna v Putně také přispěla ke zdokonalení moldavských výšivek a tím i k dosažení jednotného stylu, který v sobě zahrnoval dekorativní prvky malířství, sochařství i miniatur.

Medvědí jeskyně

Medvědí jeskyně (Peştera Urşilor), speleologická rezervace vzdálená necelých 60 km od Oradei, byla objevena až v roce 1975. Tato jeskyně má dvě hlavní úrovně galerií. Horní úroveň představuje prostorná chodby s četnými stalaktity, stalagmity a závěsy. Jeskyně se proslavila zejména velkým množstvím fosilií, které patřily k fauně starších a nejmladších čtvrtohor.

Bukurešť

Hlavním městem Rumunska je Bukurešť. Město leží v úrodných rovinách Valašska. V 30. letech 20. století byla Bukurešť nazývána Paříží východu, od té doby však ztratila mnoho ze své krásy díky zemětřesením, válečným bojům a řádění megalomanického prezidenta Ceausesca - přesto všechno zde naleznete velké množství kulturních i historických památek. Středověký Brasov je jedno z nejnavštěvovanějších Rumunských měst. Brasov bylo místo prvního odporu proti režimu prezidenta Ceausesca v roce 1987. Dnes slouží především jako vstupní brána do Transylvánských Alp, v blízkosti města stojí turistická lákadla - hrady Bran (Drakulův hrad) a Rasnov, nedaleko se nalézá i jedno z nejpopulárnějších lyžařských středisek - Poiana Brasov. Dalším transylvánským městem spojeným s legendou slavného upíra Draculy je Sighisoara - rodiště slavného knížete Vlada Tepese.

Historie:

Ve starověku bylo území dnešní Rumunské republiky doménou dáckých kmenů, které si však kolem roku 106 porobila Římská říše. Římští císařové si do mapy ovládnutých území zapsali území Rumunska pod názvem Dácie.

Po rozpadu Římské říše se provincii Dácie zmocnili Byzantinci, ale zálusk na území si dělali i Bulhaři, Slované a Gótové. V severní části dnešního Rumunska vzniklo tzv. Sedmihradsko, které si uchovalo faktickou nezávislost, a to i přesto, že Rumunsko patřilo od 11. století Uherskému království. Další oblasti dnešního Rumunska - Podunajská knížectví Valašsko a Moldavsko - se ve 14. století stala součástí rozsáhlého turecké říše.

Po rusko-turecké válce se Rumunsko v roce 1828 stalo součástí Ruska. Po Krymské válce v roce 1856 se opět osamostatnilo, aby se o tři roky později sjednotilo pod názvem Rumunsko, což mělo evokovat návaznost na Římskou říši. Přes zdánlivou samostatnost však Rumunsko stále ovládal turecký sultán.

Během první světové války stálo Rumunsko na straně Dohody. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se rozšířilo o nově získaná území, Sedmihradsko, Besarábii a další. V roce 1940 si část Rumunska připojilo Rusko a část Maďarsko.

V krušných časech druhé světové války bylo Rumunsko spojencem nacistického Německa. V roce 1945 se dostal k moci komunistický režim, který tu vytrval až do roku 1989. Na rozdíl od mnoha jiných komunistických zemí neproběhl převrat "sametovou" formou, ale vyžádal si stovky zraněných. Teprve po dobytí prezidentského paláce se země vydala na cestu demokracie. Nejdříve však Rumuni postavili před stanný soud diktátora Ceauçesca s jeho manželkou a pak diktátorský pár popravili